Dne 4. května 1945 protektorátní vláda zrušila nařízení týkající se dvojjazyčného úřadování, dvojjazyčných nápisů a zákazu vyvěšování československých vlajek. Byl vydán pokyn, aby na úředních budovách byly vyvěšeny vlajky a úřadovalo se jen v českém jazyce. V Praze začalo odstraňování německých nápisů a cedulí.
5. května se z rozhlasu ozvalo hlášení: „Je právě sechs hodin“, ve vysílání se mluvilo česky a hráli se zakázané písně. Během dopoledne navštívil předseda vlády Richard Bienert ministra K. H. Franka a požádal jej o předání vlády.
Ve stejné době vyhlásila Česká národní rada prohlášení o konci protektorátu a převzetí vládní a výkonné moci. Německá okupační správa toto prohlášení ignorovala a zakročovala proti vyvěšování vlajek. To vyvolalo demonstrace, které brzy přešly do ozbrojeného odporu proti okupantům.
Na území Čech a Moravy se v té době nacházelo asi 900.000 vojáků německé armády, konkrétně skupin Střed a Jih-Ostmark, které se chtěli dostat do amerického zajetí. Nejkratší cestu Prahou a jejím okolím však ovládli povstalci, proto se snažili dostat situaci pod svou kontrolu.
Povstalci si byly vědomi, že proti případnému útoku nemají moc šancí, takže v noci z 5, na 6. května vyrostlo v Praze asi 1.600 barikád. Na jejich stavbu mimo jiné rozebrali Pražané 254.000 – 300.000 m2 dlažby, což představuje šestimetrovou dlážděnou cestu dlouhou téměř 50 kilometrů. Povstalci nečelili pouze útokům zvenčí, o důležité objekty museli s německou posádkou bojovat i ve vnitřním městě.
V časných ranních hodinách 8. května začal mohutný německý útok na Prahu za použití veškeré dostupné techniky včetně tanků a letadel. Do útoku jsou zapojeny i jednotky SS, které postupovaly s velkou brutalitou, kromě bojů s povstalci se dopouštěly vražd civilistů a bezdůvodných násilností. Situace se stala kritickou pro obě bojující strany, proto spolu začaly jednat, dochází k dohodě a v pozdních odpoledních hodinách mělo dojít k zastavení bojů. V některých částech Prahy se však tvrdě bojovalo až do příchodu Rudé armády 9. května.
Podle posledních výzkumů se počet padlých, zavražděných a zemřelých českých občanů dostal k číslu 2.898, k tomu je nutno přičíst asi 200 padlých cizinců. Zraněno bylo přes 4.000 osob. Ztráty na německé straně jsou odhadovány asi na 3.000 vojáků a civilistů.
Pražská policie během povstání, do kterého se aktivně zapojila, ztratila 44 uniformovaných příslušníků a 10 neuniformovaných příslušníků a zaměstnanců. Mezi nimi byli i 4 policisté, kteří původně sloužili v Liberci a do Prahy byly přeloženi po zabrání Sudet.
Připomeňme si je:
Strážmistr Čeněk Čermák[1] padl 5. května v Praze – Libni. Byl vyslán společně se strážmistrem Vajsarem, štábním strážmistrem Rmoutilem a dobrovolníky Aloisem Vodičkou a Josefem Vimmerem na průzkum v okolí hřiště Praga. Skupina se dostala do kleští skupiny německých vojáků z transportu na Horním nádraží v Libni a vojáků z obrněného vlaku na trati Libeň – Karlín. Štábní strážmistr se po zranění ruky zřítil z náspu, pod kterým zůstal ležet a později se odplížil. Zbytek skupiny se kryl za kamenné sloupy železničního nadjezdu, kde se bránil do posledního náboje. Poté byli zajati a zavražděni.
Strážmistr Václav Bečvář padl 6. května[2] v Praze – Na Pražačce. V budově gymnázia Na Pražačce bylo sídlo V. praporu pluku SA Feldhermhalle a bojové skupiny Luftwaffe „Reimann“. Po vypuknutí povstání bylo gymnázium obklíčeno povstalci a došlo k bojům. Němci podnikli protiútok, obsadili blízké policejní komisařství a do budovy školy odvlekli asi 80 rukojmích. Část z nich byla mučena a popravena na školním dvoře, 5 mužů bylo popraveno před budovou. Strážmistr Bečvář jako vyjednavač označen bílou vlajkou vstoupil brankou do areálu. Dle dochovaných svědectví byl tři kroky za brankou zezadu střelen do hlavy straží u branky. Po podepsání kapitulace se oddíl SA připojil k jednotkám opouštějícím Prahu směrem k 3. americké armádě. Mrtví (včetně strážmistra Bečváře) byli nalezeni ve 3 masových hrobech – dvou cvičných zákopech na pláni za školou a v hrobě na zahradě školy. Celkem bylo identifikováno 44 obětí.
Strážmistr František Otradovec padl 8. května[3] a jeho tělo bylo nalezeno v Malé Chuchli. V této lokalitě se povstalci pokoušeli zastavit postup bojové skupiny SS Wallenstein (Valdštejn), která postupovala z výcvikového prostru na Benešovsku. Tato skupina se dopouštěna největších zločinů, hlavní síly postupovaly přes Pankrác. Jižní křídlo postupovalo přes Zbraslav, Radotín. Podařilo se jim obsadit Chuchli, kde došlo k vraždění civilního obyvatelstva. Při ústupu, který začal až 8. května vzplály mimo jiné i dostihové stáje. Boje si zde vyžádaly 168 obětí.
Strážmistr Alois Novák 8. května v Praze na Příkopech. V kasárnách Jiřího z Poděbrad, kde sídlilo několik četnických jednotek. Šlo jedno z významných center povstání. Na dohled je Masarykovo nádraží (tehdy Hybernské), které jako strategický bod bylo obsazeno překvapivým útokem na začátku povstání. V noci ze 7. na 8. května se sešikovaly silné německé oddíly vybavené těžkou technikou, tanky a děly (dle některých bojů šlo o bojovou skupinu Reimann a bojovou skupinu Milowitz) a zahájili útok ze směru od Florence a ze směru od Bulhara. Po tvrdých bojích se jim podařilo dopoledne nádraží dobýt. Zatím co část německých jednotek na obsazeném nádraží sehnali do houfu všechny povstalce a lidi z okolních domů (mezi nimi i spisovatele Jaroslava Seifrta), 67 z těchto zajatců bylo potom zastřeleno. Zbytek pokračoval v útoku ulici Na Příkopě směrem k Václavskému náměstí. Někde zde nalezl svou smrt i Alois Novák.
[1]) Na pomníku umístěném v parku na Praze 9, nám. Na Balabence je uvedeno jméno Vincenc Čermák.
[2]) V ostatních zdrojích je uváděno datum zavraždění 7. května 1945 a hodnost štábního strážmistra
[3] Podle některých zdrojů padl již 5. května 1945