| Kdo vybudování sadu a památníku již podpořil | čáskou |
|---|---|
| Liberecký kraj | 50.000,- Kč |
| plk. Mgr. Ondřej Musil, ředitel KŘPL | 20.000,- Kč |
| Nezávislá odborová organizace Policie České republiky Liberec | 10.000,- Kč |
| Náměstek pro vnější službu KŘPL a jemu podřízené útvary | 16.000,- Kč |
| Nadace Syner | 10.000,- Kč |
| Mgr. Zdeňka Krejčová | 9.900,- Kč |
| Odbor hospodářské kriminality, Krajské ředitelství Libereckého kraje | 7.650,- Kč |
| Nadační fond REGI Base | 5.000,- Kč |
| VM PLUS s.r.o. Liberec | 5.000,- Kč |
| Všem dárcům děkujeme! | |
| Partnerem projektu je Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra – 211 |  |
Kdo byl JUDr. Karel JAROŠ?
Narodil se 29. 1. 1899 ve Strakonicích.
V roce 1924 vstoupil do policejní služby. Sloužil v Košicích. Poté se dostal se do Bratislavy, kde sekci státně bezpečnostní vedl JUDr. Benda, ten jej pověřil vedením státně bezpečnostního oddělení, ke kterému náležel cenzurní referát a odbočka zpravodajské ústředny. Společně pak putovali do Prahy, kde Benda jako vedoucí zpravodajského odboru přidělil Jarošovi vedení jednoho z referátů Zpravodajské ústředny. V roce prosinci 1936 byl Jaroš přeložen do Liberce (ředitelem policejního ředitelství byl JUDr. Benda), kde vedl státně-bezpečnostní oddělení. Zde také prožil evakuaci ředitelství do Mladé Boleslavi po zabrání Sudet německou armádou. Od prosince 1939 je zástupcem policejního ředitele v Praze – Karlíně.
Již v září 1939 jej, před svým odchodem do zahraničí, kontaktoval major gen. štábu Jaroslav Hájíček, jeden ze zakladatelů Obrany národa, ve které vedl „zpravodajskou sekci“, a získal jej pro spolupráci. Po jeho odchodu do zahraničí na podzim 1939 spolupracoval přímo s pplk. Josefem Balabánem a št. kpt. Václavem Morávkem.
3. 5. 1940 byl Karel Jaroš předvolán k výslechu na pražské Gestapo. Kvůli své činnosti v Liberci byl vyslýchán často. Tentokrát však patrně měl zlé tušení. Přes své kontakty na Gestapu si ověřoval, kdo ho bude vyslýchat (byl předvolán ke stejnému pracovníkovi vyšetřovateli jako již několikrát) a ve které kanceláři. Před samotným odchodem instruoval své nejbližší spolupracovníky, co je nutno učinit, pokud se nevrátí v určený čas.
Po svém příchodu byl zatčen a začaly výslechy. Jaroš se odmítal doznat k nepřátelské činnosti. Později, po fyzickém trýznění, začal vypovídat. Rozsah jeho činnosti byl překvapivý.
Asi nejvýznamnějším Jarošovým spolupracovníkem byl Josef Blažek, nar. 9. 1. 1908. Po praxi v advokátní kanceláři nastoupil v listopadu 1936 k liberecké policii (kde spolupracoval s Jarošem). Po evakuaci policejního ředitelství v Liberci byl od ledna 1939 přemístěn k překladatelskému oddělení Policejního ředitelství v Praze. Zde zřídil vlastní ilegální pracovní skupinu tvořenou policejními agenty[1] Stanislavem Stodolou, Františkem Holcem, Františkem Černým a kancelářským pomocníkem[2] Františkem Benešem, jejímž úkolem bylo prověřovat „zájmové“ osoby, zejména osoby podezřelé ze spolupráce s Gestapem a zjišťovat informace ze spisů. Získané informace byly předávány Jarošovi.
Pro potřeby organizace byla zřízena kancelář ve 4. patře Odborového domu v pražské ulici Na Perštýně. V té se mimo jiné pravidelně scházel s pplk. Balabánem a št. kpt. Morávkem. Po Jarošově zatčení tuto kancelář stihl Blažek s Morávkem kompletně vyklidit. Při této příležitosti Morávek marně přemlouval Blažka k okamžitému odchodu do zahraničí.
Jaroš získával informace z prostředí českých fašistů a to prostřednictvím Miroslava Hlávky, člena výboru Národního souručenství.
Pro potřeby „Obrany národa“ Jaroš opatřoval falešné osobní průkazy. Nevyplněné průkazy opatřené všemi potřebnými razítky kradl v příslušném oddělení pražského policejního ředitelství Blažek ve spolupráci s kancelářským pomocníkem Miroslavem Pavlů (zařazeném na tomto oddělení).
Získané informace byly nejen zasílány do zahraničí, ale zpracovávány do kartotéky, která měla sloužit pro poválečné potřeby. Na její tvorbě kartotéce se výraznou měrou podílel právě Blažek. Veškeré obsažené údaje, stejně jako jejich zdroj byly šifrovány. Uvedená kartotéka byla později zajištěna v pražské městské knihovně, kde ji ukrýval dr. Miloš Jirko.
Proces
Posledním zatčeným v souvislosti s činností Jarošovi skupiny byla Luisa Reichmannová, nar. 25. 12. 1904, pocházela z Trutnova. V roce 1928 se vdala za židovského obchodníka, který v roce 1939 emigroval do Anglie. Díky svému manželovi se seznámila s anglickým redaktorem Perezem, který v Praze pracoval pro deník „Daily Express“ a patrně pro anglickou výzvědnou službu. Krátce po obsazení Československa Perez odjel do Budapešti. Perez se zároveň znal s redaktorem Vávrou a Reichmannová se stala jejich prostředníkem. Do soukromých dopisů, které do Budapešti posílala, vpisovala citronovou šťávou zprávy mezi řádky. Tento kanál byl odhalen hned na počátku vyšetřování a dopisy byly dopisy sledovány a kontrolovány.
Zjištěná činnost skupiny a její rozsah nakonec vedl k tomu, že skupinou se Lidový soudní dvůr v Berlíně zabýval v samostatném procesu. Bylo souzeno 24 osob. Rozsudek byl vynesen 11. 6. 1942, 9 osob bylo odsouzeno k trestu smrti, zbývajících 15 skončilo v koncentračních táborech, kde jich 6 zahynulo.
Dne 18. prosince 1942 byli v Berlínské věznici Plötzensee sťati policejní rada JUDr. Karel Jaroš, policejní kancelářský pomocník Josef Blažek, vrchní policejní sekretář Karel Habán, vrchní ministerský komisař Ivan Křiklava, sekční rada Jiří Sedmík, zubní lékař Oldřich Hlaváč, editor Hugo Vávra, stenotypistka Luise Reichmannová. 22. prosince 1942 pak policejní inspektor František Švabík.
Dalšími policisty, jejichž jména budou uvedena na památníku jsou:
1) Příslušníci neuniformovaného oddělení policejního ředitelství v Liberci
Josef Blažek, kancelářský pomocník, nar. 9. ledna 1908 v Liberci
- Po několika leté praxi v advokátní kanceláři, vstoupil dne 2.11.1936 do policejní služeb. Pracoval na oddělení státní bezpečnosti a záhy se stal pro své mimořádné schopnosti pravou rukou Dr. Jaroše, jak s oblibou Dr. Jaroš říkával. Po evakuaci libereckého úřadu konal službu u zpravodajské odbočky v Ml. Boleslavi a od 4.1.1939 u policejního ředitelství v Praze, v Presidiu B. Potom co Dr. Jaroš navázal spojení s vojenskou ilegální organizací „Obrana národa“, obrátil s v prvé řadě se žádostí o spolupráci na J. Blažka, ten jej přijal s nadšením. Blažek byl svědomitým, neúnavným a iniciativním pracovníkem. Dr. Jaroš jej pověřoval velmi obtížnými úkoly, kterých se Blažek téměř vždy s úspěchem zhostil. Byl mimo jiné pověřován získáváním nových spolupracovníků, které dirigoval a od kterých přebíral zprávy pro Dr. Jaroše. Když byl dne 3.5.1940 Dr. Jaroš zatčen, přemlouval pplk. Balabán Blažka, aby uprchl, avšak Blažek odmítl. Zatčen byl 6.5.1940 a v létě 1942 odsouzen pro přípravu velezrady k trestu smrti. Dne 18.12.1942 byl v Berlíně spolu s Dr. Jarošem popraven.
Stanislav Stodola, policejní agent, nar. 19.9.1911 v Praze,
- po evakuaci policejního ředitelství v Liberci byl přidělen k výkonu služby v okresním úřadu v Kolíně, v květnu 1939 byl přeložen do Prhy do Presidia B policejního ředitelství. Krátce po příchodu do Prahy navázal styk s Blažkem a stal se velmi platným spolupracovníkem hnutí, vedeném Dr. Jarošem. Dne 13.12.1940 byl zatčen pro přípravu velezrady. Krátce po zatčení byl převezen do Drážďan a následně do koncentračního tábora Osvětim kde dne 16.11.1941 zemřel.
Rostislav Kolář, policejní agent, nar. 17.8.1912 v Brně
- po evakuaci policejního ředitelství v Liberci se přesunul do Mladé Boleslavi, odtud byl dne 4.1.1939 přidělen k výkonu služby u policejního ředitelství v Praze. Krátce po vyhlášení Protektorátu organizoval hromadné útěky do Francie a Anglie. Dne 9. srpna 1939, když se sám pokoušel o útěk byl zatčen a po 9 měsíční vazbě na Pankráci, převezen do vězení v Drážďanech a odtud před lidový soud v Berlíně. Tímto soudem byl odsouzen k 3 letému vězení. Trest si odpykal v koncentračním táboře v Hoyarawege u Brém. Dne 9. srpna 1942 byl propuštěn a zdržoval se u své matky v Čejči na Moravě a pracoval jako úředník. Dne 29. října 1942 byl na příkaz pražského gestapa znovu zatčen a odvezen do pankrácké věznice a odtud do Malé pevnosti v Terezíně. V první polovině ledna 1943 byl převezen do koncentračního tábora v Osvětimi, kde 25.2.1943 zemřel.
František Čejka, akt. Adjunkt, nar. 5.3.1912 ve Slatině
- vstoupil do policejních služeb u policejního ředitelství v Liberci v roce 1936. V roce 1938 byl jmenován správcem expozitury v Novém Městě pod Smrkem, kde setrval až do okupace Sudet. V roce 1938 byl přeložen k policejnímu ředitelství v Českých Budějovicích. V Českých Budějovicích se stal krátce po prohlášení Protektorátu členem ilegální skupiny spolu s Rudolfem Krzákem, Františkem Klaschkou a Josefem Svobodu. Čejka opatřením falešného cestovního pasu pomohl Rudolfu Krzákovi k útěku do Franice. Krzák udržoval se zbylými písemný styk, hlavně pomocí parašutistů. Neopatrností Krzákova otce byla jejich činnost prozrazena a Fr. Čejka s Klaschkou a Svobodou byli gestapem dne 22.8.1942 zatčeni. Čejka byl krátce po zatčení dán do koncentračního tábora Bürkenau u Osvětimi, kde dne 13. května 1943 zemřel.
2) Příslušníci uniformované policie, kteří do roku 1938 sloužili na policejním ředitelství v Liberci:
stržm. Vilém Veselý, nar. 3.1.1913,
- byl zatčen dne 17.7.1941 pro rozšiřování ilegální letáků a tiskopisů „V boj“. Lidovým soudem v Berlíně odsouzen pro přípravu velezrady k trestu smrti a dne 10.6.1943 popraven.
stržm. Sylvestr Kmínek, nar. 17.6.1917
- zatčen dne 18.3.1941 ještě s jinými kolegy z nuselského komisařství pro rozšiřování ilegálních letáků a tiskopisu „V Boj“. Dne 16.3.1942 zemřel v koncentračním táboře Osvětim.
stržm. Václav Bečvář, nar. 29.7.1913, padl při Pražském povstání dne 6.5.1945 na Pražačce
stržm. Čeněk Čermák, nar. 26.10.1913, padl při Pražském povstání dne 5.5.1945 v Libni
stržm. František Otradovec, nar. 30.1.1912, padl při Pražském povstání dne 8.5.1945 na Smíchově
stržm. Alois Novák, nar. 17.6.1913, padl při Pražském povstání dne 9.5.1945 na Příkopech
Návrh nápisu na památníku
… v sadě skví se jara květ, zemský ráj to na pohled… JUDr. Karel Jaroš …přísahám při všem, co jest mi svato… Josef Blažek …rozkazů svých velitelů ochotně poslušen… Stanislav Stodola …nešetře své krve ani života… František Čejka …budu čestným, statečným a ukázněným policistou… Rostislav Kolář …jsem připraven vynaložit všechny své síly i schopnosti… Vilém Veselý …budu se řídit ústavou a zákony… Sylvestr Kmínek …plnit řádně a svědomitě a nebudu váhat… Václav Bečvář …pro zachování veřejného pořádku, klidu a bezpečnosti… Pavel Korábek …v plné shodě se svým svědomím a přesvědčením… Čeněk Čermák …nasadit i vlastní život… František Otradovec …Tak přísahám!
Text obsahuje úryvek státní hymny a dále úryvky z přísah a služebního slibu bezpečnostních sborů (četnictva, policie, SNB) od roku 1871do současnosti.
[1]Hodnost odpovídající vojenské hodnosti desátníka až rotného, četnické hodnosti desátníka až závodčího a hodnosti strážníka až nadstrážníka uniformované policie.
[2]Hodnost odpovídající vojenské hodnosti rotmistra, četnické hodnosti strážmistra a hodnosti obvodního inspektora II. třídy uniformované policie.